Představujeme olympijské naděje: snowboardistka Šárka Pančochová

Snowboardová kometa letošní sezony, která může přinést České republice ve Vancouveru medaili z kategorie méně očekávaných.

Rychlobruslařka Martina Sáblíková, běžec na lyžích Lukáš Bauer, skikrosař Tomáš Kraus či hokejový tým, to je výčet českých olympijských nadějí, od nichž našinec čeká, že z Vancouver přiletí s nějakou medailí.

Vzhledem k tomu, že hlavní pozornost je upřena právě tímto směrem, zůstávají stranou zájmu ostatní sportovci, kteří budou bojovat pod pěti kruhy za Českou republiku. Možná největší nadějí ze skupiny "bezejmenných“ je snowboardistka Šárka Pančochová.

Šlo mi to, tak jsem začala jezdit závody, říká o svých začátcích Pančochová

Možná je to i kvůli tomu, že tenhle devatenáctiletý megatalent ženského snowboardingu vyletěl poměrně brzy z hnízda a v tuzemsku se příliš nezdržuje. Objíždí totiž snowboardové podniky po celém světě, kde sbírá zkušenosti a v poslední době i vavříny, ale pojďme po pořádku.

Kde se vlastně vzalo tohle třeštidlo, které po svém premiérovém vítězství ve Světovém poháru v Rakousku prohlásilo "To je úlet“? Svoje první snowboardové krůčky absolvovala rodačka z Uherského Hradiště v lyžařském areálu ve slováckých Nezdenicích. "Vzali mě tam kámoši, šlo mi to, a tak jsem začala jezdit na závody," vzpomíná Pančochová.

V současné chvíli však nemá na olympijské U-rampě v Česku absolutně konkurenci. Kralovala už i světovým juniorkám a mezi ženami byla loni při své premiéře devátá. Její úspěchy jsou o to cennější, že reprezentuje zemi, v níž jsou podmínky pro snowboarding příznivé asi tolik, jako byste se chtěli stát špičkovým surfařem na Máchově jezeře.

Má pro strach uděláno. Tím vyniká

To, že se mladá "riderka“ nenarodila na úpatí některého z alpských velikánů, nahrazuje obrovskou dávkou nadání a kuráže. "Moc nebojím. Zkusím cokoliv. No, asi mám i trochu talentu, takže mi to nějak jde,“ zkouší najít důvody, proč patří ke světové špičce.

Svérázná dívka už má za sebou i první zranění, zlomenou klíční kost. Ačkoliv se nejednalo o nic dramaticky vážného, tak stejně udivuje, s jakým to bere klidem. "To jakoby nebyl nějaký vážný úraz, za šest týdnů už to bylo spravené. Nemyslím na to, nijak mě to nepoznamenalo,“ říká.